Návratová směrnice EU, která nikoho zpátky nedostane

Návratová směrnice a postup EU
Je potěšitelné, jak nás evropské elity uklidňují, jak budou navraceni žadatelé o azyl, kteří nebudou úspěšní, zpět. Asi nečetli návratovou směrnici, kterou evropští politici členských zemí EU podepsali. Ve většině případů je návrat těchto imigrantů nemožný.

V mnoho případech nelegálního přistěhovalce odmítají země původu tyto lidi přijmout zpět, není je tedy kam vrátit.
Jiná situace je u žadatelů o azyl. Pokud přistěhovalec požádá o azyl i účelově na hranicích EU, nemá tato země právo žádného cizince zajistit do detence a žadatelé pak využívají této situace pro další pohyb po EU. Např. ti, kteří se v Maďarsku registrovali jako žadatelé o azyl, cestují dále do jimi vybraných zemí, neboť Maďaři nemají právo zadržovat tyto lidi na jejich cestě po EU, ale mají to země, přes které přecházejí, např. Rakousko, ČR.
Země, která osoby zadrží, je musí vracet do zemí, kde požádali o azyl, může je však zadržet na maximálně 42 dní a situace se opakuje. V Řecku není vytvořen funkční azylový systém, Itálie neregistruje, proto je tam nelze vracet.
Takže, nelegální přistěhovalci, pokud nedostanou azyl, udělají co? Prostě tam zůstanou. Tak to řeší návratová směrnice Evropské unie 2008/115/ES, kterou podepsali všechny evropské elity.
Návratová směrnice totiž definuje politiku nenávratu, nebudou vracet oběti obchodování s lidmi, je definován zákaz návratu z důvodu zájmu dítěte, zachování rodinného života a ze zdravotních důvodů.
Pokud stát dospěje k rozhodnutí o vyhoštění osoby, musí této osobě zaručit možnost odvolání a soudního přezkumu, což je nekonečný příběh. Po celou dobu trvání sporu musí být zajištěna celistvost rodiny, neodkladná zdravotní péče a vzdělání dětí.
Takže je patrné, že je to další ze lží, kterými nás evropské špičky krmí, nebo že by nevěděli, co schvalují? Efektivita návratů je 39%, o čemž pochybuji.
Nicméně rozsudek Soudního dvora C-290/14 SR a tisková zpráva k němu potvrzuje, že:
„Směrnice o navracení“ v zásadě nebrání tomu, aby vnitrostátní právní úprava členského státu ukládala trest odnětí svobody státnímu příslušníkovi třetí země, který neoprávněné vstoupí na jeho území v rozporu se zákazem vstupu.
Další lež je, že jsme povinni brát imigranty z území ohrožených válkou.
Společný postoj ze dne 4. března 1996 vymezený Radou v bodě 6. říká:
„Dovolání se občanské války nebo vnitřního nebo obecného ozbrojeného konfliktu a nebezpečí, které s sebou nesou, samo o sobě nestačí k přiznání právního postavení uprchlíka. Obavy z pronásledování musí být ve všech případech založeny na jednom z důvodů v čl. 1 oddílu A Ženevské úmluvy a musí být individuální povahy.
Co to s námi stále hrají za hru? Opravdu mi vadí, že s námi, občany hrají tuto nečistou hru a ještě si myslí, že jim to budeme „baštit“!