Ve Strakonicích se debatovalo o Dublin IV.: Sociální politika ČR selhává. O skutečnou změnu systému se nikdo nesnaží

Listina základních práv a svobod, reformy Dublinských smluv a islám. To byla témata besedy která se uskutečnila v sobotu, 17. 2. 2018 se ve Strakonicích.  V besedě se spoustou informací zazněli i ostrá slova. Na pódiu se vystřídali Zdeněk Chytra, Lukáš Lhoťan, Žarko Jovanovič a Jiří Černohorský.  Besedy s zúčastnilo několik desítek lidí. Očima Petry Janderové se podívejte, jak beseda probíhala.

Listina základních práv a svobod: článek 17, bod 3. Cenzura je nepřípustná, připomíná přítomným právo na svobodu slova promítaná prezentace. „Cenzura je nepřípustná,“ zopakuje hřmotným hlasem Jiří Černohorský, zakladatel vlasteneckého spolku Čest, svoboda a respekt. Mikrofon nepotřebuje. Rozhořčenost se o dostatečnou hlasitost jeho projevu postará sama. Národovecká šála s vlajkou a lvem mu spadá z krku.

Jiří Černohorský

„Cenzura je nepřípustná a já jsem dostal na měsíc ban na Facebooku kvůli vtipu o cikánech, který byl populární už za Husáka!“ přechází Černohorský rázným krokem  pódium. „U potoka perou cikánky prádlo. Jde okolo skin, hodí po jedné kámen a trefí ji do hlavy. Přiběhne cikán a huláká: „Hej dežo, zabil jsi mi pračku!“ a skin říká: „To víš, vodní kámen to je prevít,“ vypráví Černohorský vtip, kvůli kterému ho správci sociální zablokovali. Publikum se řeže smíchy.

Černohorský pokračuje promítáním grafiky, kterou nedávno prezentoval novinář Petr Honzejk na webu Hospodářských novin. Ta znázorňuje, jaké ekonomické následky by měl pro Českou republiku Czexit. „My vystoupíme z EU a najednou budeme platit u lékaře? Já mám kamarádku, co platí čtyři litry za léky měsíčně už teď! My vystoupíme z EU a budeme mít dražší tarify a volání? No to nemá cenu komentovat, jak si to ten šašek může dovolit?“ pokračuje Černohorský a jeho projev doprovází gestikulace rázná jako jeho slova. Uplynulo pět minut, ale publikum už mu patří. Rozený rétor.

„Francie a Německo mají dohromady v Evropském parlamentu 170 mandátů. Státy Visegrádské čtyřky 106. Tak o jaké demokracii se tu bavíme?“ ptá se Černohorský, ale zdá se, že přítomní odpověď dopředu znají. „Nepatříme na západ. Nevidím nejmenší důvod, proč bychom měli patřit na západ. Patřili jsme na východ. Jenže východ se neosvědčil a dnes vidíme, že se neosvědčuje západ. Nepatříme ani na východ, ani na západ. Chci žít ve své demokratické svébytné zemi,“ vysvětluje Černohorský.

„Nechápu, proč třetina důchodců žije za méně než devět tisíc měsíčně. Nechápu, proč živoří invalidní důchodci. Nechápu, proč nezvedneme porodné. Nechápu, proč nedáme více peněz maminkám. Nechápu sociální politiku České republiky,“ diví se oprávněně Černohorský.

Pokuty jako projev solidarity

Rytířský sál Strakonického hradu, historické chlouby jihočeského městečka, je bezmála plný. Starobylé nádvoří se choulí pod návaly sněhu, jaké v Praze nezažili léta. Což je obecně výborné přirovnání pro rozdílné životní zkušenosti lidí v hlavním městě a v regionech.

Diskutuje se o dopadech přijetí Dublinských dohod, respektive jejich nově navrhované verze známé jako Dublin VI. Diskutuje se o dopadech, o kterých se jinde nemluví. Rozšířit tyto informace mezi padesát až šedesát přítomných je záslužné a organizátorovi Jaroslavu Čejkovi z jihočeské SPD za to paří dík. Rozšířit je však mezi padesát až šedesát přítomných bohužel nestačí. Vždyť čtyřicet procent obyvatel ani nechodí k volbám.

„A o čem nikdo nemluví je plánované zřízení Agentury Evropské unie pro azyl. Ta bude dohlížejícím orgánem nad všemi členskými státy a bude určovat klíč pro relokaci migrantů. Každý členský stát si bude muset zřídit úřady a evidenci žadatelů, která bude pod stálou kontrolou,“ vysvětloval v obsáhlé prezentaci Černohorského předřečník Zdeněk Chytra, který žije už několik let v Německu.

„Z hlediska přerozdělování žadatelů o azyl bude zásadní počet obyvatel země a hospodářské výsledky. Takže když už Německo naplnilo strop, nebude mu možné přijímání dalších imigrantů přikázat,“ pokračoval Chytra. „Pochopili jsme to všichni?“ dotazoval se se starostlivostí opakovaně, načež všichni pokývali zdrceně hlavami. Chytra možná není tak rázným rétorem jako Černohorský, ale i evropskou legislativu umí prezentovat srozumitelně, s až otcovskou chápavostí.

Dále Chytra popsal takzvaný mechanismus finanční solidarity. Za každého přiděleného Ahmeda, kterého země odmítne, by měla platit tisíce eur ročně zemi, která by ho naopak přijala. „Já to nazývám pokuty. Na slovo solidarita už jsem úplně alergický, ztratilo svůj původní význam,“ konstatuje Chytra. „A co když Ahmed umře?“ ozývá se z publika. „To bychom mu ještě platili pohřeb a rakev, ne?“ reaguje další divák. „No to samozřejmě,“ směje se Chytra spolu s ostatními, ale z prezentovaných faktů nikomu do smíchu moc není.

„A můžu se teď prohlásit za uprchlíka? Mně je tady docela zima,“ ozvala se další reakce z publika. Jenže to by musel utíkat ze zemí třetího světa. „Tak bych mohl do jedné z nich odjet, zažádat o občanství a pak se vrátit sem, ne?“ uvažuje tazatel. „No, to by možná šlo,“ směje se opět Chytra. „Bylo to pochopitelné?“ ujišťuje se pak Chytra venku, na cigaretové pauze. „Bylo to děsivé,“ odpovídá mu přítomná žena.

Evropská unie jako Sovětský svaz 2.0

Jako další řečník předstoupil Lukáš Lhoťan, člověk, který má s islámem osobní zkušenost. Sám byl totiž bezmála dvacet let muslimem. „Všichni řeší, co se děje ve Francii, ve Španělsku. Ale nebýt mně, nikdo by nevěděl, co se skutečně píše v muslimských knihách, co se v pátek káže v mešitách,“ upozornil Lhoťan, „a když člověk nemá informace nebo je má špatné, dělá špatná rozhodnutí.“

„Podle teorie umírněného islámu a multikulturalismu je původní islám nenásilný, a až když se od něho odkloníte pryč, stáváte se radikálním. Já razím jinou teorii. Ortodoxní islám, to je násilí, a až když se od něj odkloníte, stáváte se liberálním muslimem,“ vysvětluje Lhoťan. „Evropská unie se k migraci hlásí, je nadšená, jen ji chce mít pod kontrolou. Evropská unie je Sovětský svaz 2.0, druhý vývojový stupeň neomarxismu,“ shrnuje exmuslim.

Lhoťan dělí muslimy do tří kategorií. Etničtí muslimové, kteří se narodili v muslimských zemích, ale islám nepraktikují. Kulturní muslimové, pro které je islám součástí jejich kultury, skrz níž se vymezují vůči Evropě a nevěřícím. Nejmenší skupinou jsou náboženští pravověrní muslimové, kteří tu chtějí islám se vším všudy. A právě ti mají vliv na muslimskou komunitu.

„První vlna přistěhovalců z muslimských zemí nepředstavovala problém. Velkou část podporovatelů Národní fronty tvořili přistěhovalci z Alžírska. Problémem je až generace jejich dětí,“ popisuje aktivista. A na statistikách předvádí, jak moc se během krátké doby počet muslimů znásobil. Německo 1948 – 40 tisíc muslimů. Německo 2018 – 5 až 6 milionů.

„V Paříží v Saint Denis si muslimové grilují maso v nákupních košících a pak se ho snaží prodat. Už to není Evropa, jako když se projede metrem v Moskvě,“ zavzpomínal Lhoťan na návštěvu země galského kohouta, „i v takových čtvrtích se úřady snaží uklízet, dělat, že se nic neděje. Otázka je, jak to tam vypadá v noci. Otázka je, jak se tam žije.“ V Turecku se dokonce cítil bezpečněji než ve Francii.

Dobrá zpráva na závěr

S rychlým a energickým projevem vystoupil i aktivista Žarko Jovanovič z národoveckého spolku Hej občané. „Dublinské dohody. Už tu jednou byla Mnichovská dohoda. Není to nic jiného než diktát. Dohoda je vždycky o nás bez nás,“ zahájil svůj výstup Jovanovič, „Německo taky kdysi chtělo jenom víc prostoru. Teď chce zase více prostoru někdo jiný. V podstatě jsme se stali regionem Německa,“ myslí si Jovanovič, „ohroženy jsou všechny státy v Evropě, má tu vzniknout směska, panevropský národ.“

Na závěr vystoupil Ivo Gec ze Zemské domobrany, která se v říjnu odloupla ze spolku Národní domobrana. „Naše armáda má 24 tisíc vojáků. Je schopná ubránit tak Středočeský kraj,“ zhodnotil kriticky Gec, od hlavy v patě ve vojenské uniformě. Ale o mnoho líp na tom není ani Francie. „Je otázkou času, kdy je džihádisté utlučou čepicema,“ varoval Gec.

„Je třeba přijmout zákon FARA, díky němuž by veškeré neziskovky financované ze zahraničí byly vedeny jako zahraniční agenti,“ navrhl Gec. „Jenže v ČR není žádný subjekt, které by šlo o skutečnou změnu společenského systému,“ rozčeřil domobranec sál salvou špatných zpráv.

Po veškerých černých proroctvích však přeci jenom na konci padla jedna dobrá zpráva. A to, když se slova opět chopil Jiří Černohorský. „Přátelé, chci vám oznámit, že v roce 2019 budu kandidovat do Evropského parlamentu,“ zakončil uvědomělé odpoledne nejlepší rétor debaty.

autor: Petra Janderová

Záznam celé besedy  zde | Raptor TV

Fotogalerii z akce naleznete zde